Lyžák
aneb zima jak má být
V neděli 4. ledna jsme vyrazili na lyžařský kurz do Malé Morávky. Cesta autobusem byla příjemná. Když jsme přijeli, nanosili jsme věci do budovy a vyrazili na obhlídku ski areálu. Po návratu následovalo ubytovávání. Čekalo na nás deset krásných nově zařízených pokojů. Čaj už byl pro nás uvařený, jako ostatně celý týden. Snědli jsme zásoby z domova a pak už hurá na svah. Sníh se trochu lepil, a tak bylo nazouvání lyží (pro některé to bylo poprvé) opravdovým zážitkem. Byl zaznamenán i pokus obout si lyže špičkami dozadu, ale nakonec jsme to zvládli. Vyšlápli jsme si kousek svahu a následovalo rychlé rozřazení, při němž se vynalezla spousta nových stylů jízdy. Třetí družstvo ještě trochu potrénovalo pohyb s lyžemi na nohou a vyrazili jsme na večeři.
Další dny jsme si naplno užili zimního počasí (chumelenice, „azuro“ i trocha toho mrazu) a hlavně čtyřsedačkové lanovky a dlouhé bezvadně upravené sjezdovky, do které jsme každé ráno právě my kreslili své první stopy. Už v pondělí večer se mohlo pochlubit dokonce i třetí družstvo, že sjede celou sjezdovku. Kdo byl repliky rolex unavený, mohl si odpočinout a zahřát se u čaje nebo horké čokolády v prosklených barech přímo na sjezdovce.
Po večerech měl pro nás pan ředitel připraveny přednášky s horskou tematikou, promítali jsme si naše výkony ze svahu a další program si připravilo každý večer jedno družstvo.
Zkrátka vyvázli jsme zdraví, bez průšvihů, zničení, unavení, vyčerpaní, přesto nadšení ze zimních sportů. Počasí bylo nádherné, jídlo výborné, postele měkké, večerka brzo, budíček ještě dřív, ale stálo to za to. Teď, když už máme všichni vyprané oblečení a dohnali jsme spánkový deficit, těžko bychom našli někoho, kdo by si to nezopakoval.
