Opět je tu září...

Vítáme nejen prvňáčky

Opět je tu září…

Září, září,
na léto jde stáří,
zlaté slunce září
malátně a s únavou.

Žáci, žáci
ve slohové práci
píší, jak nám ptáci
mizí nad hlavou.

Švestky se modrají,
jablka sládnou,
léto jde po kraji,
rybníky chladnou…

Letošní 1. září bylo sluncem prozářené stejně jako ve Svěrákově písňovém textu. Někteří školáci možná nechtěli ani uvěřit, že tento teplý den již nepatří prázdninám, avšak začíná každodenní ranní vstávání, učení a příprava do školy. Jinak ovšem vnímají první školní den naši nejmladší, prvňáčci. Pro ně je vstup do školní budovy opředen trochou tajemství, trochou obav, ale i nadšením, očekáváním a především pak touhou umět a poznávat nové věci. Jejich první zářijový den byl proto ještě slavnostnější, a i když byli svými vyučujícími vítáni všichni naši školáci, prvňáčky vítaly jak jejich paní učitelky, tak pan ředitel s paní zástupkyní, ale i nejstarší spolužáci, žáci 9. B, kteří jim na uvítanou zahráli několik krátkých pohádek.

Přejeme nejen prvňáčkům, ale všem našim žákům, aby se jim v právě zahájeném školním roce dařilo a aby dělali radost svým rodičům, učitelům a pak sobě samým třeba jen tím, že sami sobě dokážou, co všechno se za jeden školní rok dokážou naučit, v čem se dokážou zlepšit, pro co se umějí nadchnout a v čem vytrvají.